Expedice Zugspitze - 29.-31.8.2008

Pokud máš rozlišení monitoru 1024x768 a nižší, stiskni F11, u IE případně ještě "automaticky schovávat" horní lištu. Červená ikonka v navigaci u fotek je slide show.
Ovládání buď navigací nebo šipkami klávesnice, případně kliknutím na fotku - vpravo "dále", vlevo "zpět", uprostřed "návrat na náhledy".
parkoviště pod olympijskými můstky v Garmisch-Partenkirchenu, 730 m.n.m. přezouvání a dobalování před cestou mapka vyfocená u parkoviště s naznačenou cestou (přerušovaná značí, že je cesta v údolí za horami) nedobře (blbě) zavázané Simoniny boty málem ukončily naší cestu po 30 metrech Simča si přišlápla tkaničku a dvacetikilový batoh jí poslal nekompromisně k zemi ruce, lokty, kolena, lehký šok - nakonec se z toho dostala a po ošetření ran jsme mohli v 15:15 h. vyrazit od parkoviště jsme vystoupali do soutěsky Partnachklamm panenka Maria v soutěsce nám zamávala na cestu (já to viděl :-)) s batohy se procházelo celkem obtížně, byli jsme moc vysocí i širocí říčka se jmenuje Partnach, na jaře to tu musí být hodně divoké a jsme venku (cca 820 m.n.m.) první odpočinek - už tady bylo jasné, že dnes nedojdeme tak daleko, jak bychom potřebovali celou cestu jsme stoupali údolím Partnachu místy byl kaňon celkem hluboký celému údolí se říká Reintal, tato část je holky na vyhlídce před námi se ve večerním oparu zjevují první vrcholky minuli jsme Bockhütte (1052 m.n.m.) a vešli do skončili jsme zhruba ve výšce 1100 m.n.m. mohli jsme ještě popojít, ale nevěděli jsme, zda bychom našli aspoň takhle večerní kafíčko pohoda u zurčící řeky (spíš hlasitě běsnící) pivko na dobrou noc spokojená Simča; terén, jak vidno, se svažuje k řece - ve stanu jsme pořád sjížděli romantika jako prase v našem jak už jsem psal u soutěsky - v dobách tání sněhu či přívalových dešťů tady musí být veselo malá soutěska 7 hodin ráno, pomalu svítá - snídáme, balíme stany, které spolu s nádobím apod. odkládáme do lesa v 8 hodin první paprsky ozařují 2500 m vysoké stěny Reintalu - vyrážíme a už jsme na cestě - v tomto místě se Reintal rozšiřuje, vpravo dole se pasou ovce, vlevo je mohutný sesuv kamení (naštěstí jsme u toho nebyli :-)) cesta se zvedá, Alan funí a za ním lze spatřiti již zmíněný sesuv Partnachfall, neboli Partnachský vodopád Alan a jeho fotometody - ukáž... hm, zajímavý záběr... uhni... cvak :-) jsme ve výšce cca 1340 m.n.m., v devět hodin začíná být vedro Simča se přestrojila, teď jen pořádně dotáhnout tkaničky! :-) (fotka je trochu narovnaná - ani to není vidět, že? :-)) kde se vzal, tu se vzal, projel kolem nás motocykl s dvěma pány a se psem (viz výřez) a zase jdeme momentálně vyschlým potokem pěkně vyhlodaná a vyhlazená skála sezení u vody a ve vodě, neklamné znamení, že civilizace je nedaleko nová Reintalangerhütte (1370 m.n.m.) postavená v letech 1973 -1975 stará Angerhütte postavená mnichovskou sekcí německo-rakouského Alpského spolku, otevřená 14.8.1881 ten dvoutisícový val před námi vypadal skoro nezdolatelně, ale byl to jen začátek :-) most u Angerhütte zatím pohoda poslední plato před nástupem do pasoucí se ovečky znečištují vodní zdroje, takže se z potůčků nedá pít, pokud není člověk trochu hrdina a už lezeme - v údolí pod námi Angerhütte teď vykouknul Alan už tam je i s Janou zdá se to nekonečné, vždycky jsme měli pocit, že už jsme nahoře a zase ne :-) cestu značily červené puntíky teď už jsme v cca 1950 m.n.m., Simča kouká do údolí konečně Knorrhütte (2052 m.n.m.) - bude chvíle pauzy terén je celkem strmý kopec vlevo je Zugspitze (v tuhle chvíli jsme to ještě nevěděli) - odsud ještě cca 1000 výškových metrů ovce a Simona berany berany duc... no, berani to nebyli, ale to je jedno u chaty jsme posvačili a mezi tím vylezli z díry i Alan s Janou (detail) ještě to k nám kousek měli a už i oni relaxují u Knorrhütte a zase na cestě, už vysoko nad chatou, Alan s Janou jsou ta dvojtečka ještě jedno ohlédnutí do díry Reintalu první pozitivní identifikace Zugspitze - foto se Simčou a ještě já házení sněhové kuličky na konci srpna sněhová políčka pod Zugspitze a odstrašující pohled na lidské mravenečky cupitající suťovým polem k vrcholu tady jsem toho měl celkem dost, nastala menší krize - asi málo kyslíku dorazili i Alan s Janou, připravujeme se na poslední foto před nástupem do suti, kde každý druhý krok znamenal krok zpět :) v suti a ani pak v řetězech jistících cestu ve skalách jsem nenašel sil vytáhnout foťák, takže je tu až poslední hřebínek pohled do Rakouska předvrchol, začíná industriální část hory vrcholové foto pohled na Eibsee Alan v krizi tam odtud jsme přišli turistická továrna vrcholové pivko Japonské turistky v lodičkách - stejně jako my můžou říct - byly jsme na Zugspitze :-) faktický vrchol Zugspitze s vrcholovým křížem pohled do Reintalu Eibsee, městečko Grainau a za masivem Waxenstein (Großer Waxenstein - 2277 m.n.m.) je Garmisch-Partenkirchen do této akce jsme nešli - převážně lanovkáři rozumný přístup ke kříži důkladně blokovali ještě jednou pohled na Ga-Pa, tentokrát i přes vrchol Zugspitze Alan na ochozu krásně hrbaté panorama - pohled na západ, tedy do Rakouska - ten špičatý kopec vpravo je Säuling (2047 m.n.m.) na rak.-německé hranici nad Hohenschwangau, kde jsme byli rok předtím (zámek Neuschwanstein) Kavče žlutozobé přistává - je jich tu plný vzdušný prostor Kavčata nad Garmischem dolů pod suťoviště sjíždíme kvůli Janinému kolenu i časovému presu lanovkou sjeli jsme asi o 600 výškových metrů níže - vzhledem k tomu, že jsme došli do dolní stanice lanovky pohled od stanice lanovky retriever a malá slečna - moje oblíbená fotka poslední pohled na masiv Zugspitze a teď rychle dolů dlouhé stíny naznačují, že slunce brzy zapadne hm, sníh v srpnu :-) Alan na sněhu dlouhá cesta před námi - Jana a Simča ještě jednou obě holky, téměř všichni ostatní turisté už jsou na chatách, či sjeli lanovkami do nížin tam dole jsou ještě nějací lidé, kromě naší skupiny všichni skončili na Knorrhütte z těch pěti teček jsou uprostřed Alan, Jana a Simča - teď už nás čekal jen úprk nelehkým terénem - kolena dostala zabrat... a to už je ráno - Simča čistí chrup snídáme, balíme míjíme Bockhütte cedule u Bockhütte, dle údaje na ní nás čeká ještě 3 hodiny chůze - změřené to mají přesně poslední pohled do Reintalu hluboký kaňon naše tradiční odpočívadlo Alan našel energeťák, který vynesl i snesl z Zugspitze, protože ho nenašel v batohu (ač ho nahoře zoufale potřeboval) a jsme zase v Partnachklammu Partnachklamm Partnachklamm Partnachklamm Partnachklamm - všude kapala voda Alan v Partnachklammu Partnachklamm kasa pro Partnachklamm - dá se to i obejít vrchem - alternativa pro klaustrofobní pacienty, jinak je to blbost a zase zpátky u můstků v Ga-Pa parkoviště - Simča opatrně našlapuje na pro ní nejnebezpečnější části trasy :-) za Simčou vlevo nad lampou vyčnívá Alpspitze, uprostřed Zugspitze, vpravo masiv Waxenstein pohled na hory z centra Ga-Pa - vlevo Alpspitze, úplně vpravo Waxenstein, druhý vrcholek zprava je Zugspitze (téměř zakrytá jedním z vrcholů Waxenstein) alpský architektonický styl má něco do sebe pěkná chalupa bavorák a jeho suvenýr z Thajska (aspoň to tak vypadá) Mnichov - sklad Mercedesů Alan jede kolem mnichovské Allianz Areny, nazývané a jsme gotický kostel sv. Martina s 22 m vysokými sloupy jde o nejvýznamnějšího reprezentanta architektury cihlové gotiky v Bavorsku trojlodní pozdně gotický kostel sv. Martina (1385 - 1432) Alan, Jana a Simča v uličce za kostelem hrad Trausnitz ze 13. století kostel sv. Martina a radnice osa města - ulice Altstadt Alan u řeky Isar v Landshutu ještě jednou o 25 minut později není to lehké, ale podařilo se :-) - čtyři velká G (na následující fotce je zdroj světla) hráz (Maxwehr) s vodní elektrárnou; a to je KONEC


Po vydařeném výstupu na švýcarský Gornergrat v roce 2007 jsme hledali nový cíl a našli ho v nejvyšší hoře Německa. Zugspitze je vysoká 2962 metrů. Vrchol leží v alpském masivu Wetterstein a je hraniční horou mezi Německem a Rakouskem. Její název pochází od častého výskytu lavin často se vyskytujících na její severní straně (z německého Lavinenzüge). Na vrchol vedou tři lanovky, my jsme však k výstupu použili jen vlastní nohy a chvílemi ruce. Šli jsme technicky nejméně náročnou trasou, z Partenkirchenu údolím Reintal. Další dvě jsou s ferátami a tam bychom holky asi nedostali...

Jako předsunutý základní tábor nám slouží vypůjčený byt v Landshutu. Samotný výstup jsme rozdělili do tří dnů, celkem jsme v kopcích strávili necelé 2 dny. A stačilo to. Překonali jsme převýšení cca 2200 metrů nahoru a logicky i dolů (pro představu - skoro 3x z Pece na Sněžku a zpět).

To je zatím vše, více u fotek.


Kniha návštěv
Zpět na homepage

Toto album má 146 Položek celkově    |    Album bylo aktualizováno 29.7.09 22:27    |    Vytvořeno programem JAlbum 7.4, skin ExhibitPlus 1.5