Fotky jsou ze 7.5.2007, z odpolední vycházky k Rýchorské boudě. Ta se nachází ve výšce 1000 m.n.m. na Rýchorské planině. Šli jsme k ní z Horního Maršova, kratší, zato horší cestou. Zkrátka, asi 3,5 km do prudkého kopce. No, a nahoře začalo pršet, viditelnost z Maxovy vyhlídky byla mizerná (na fotkách je to "vidět"). Oproti plánům jsme tedy došli jen k Rýchorské studánce, kde Sára dostala typický vodní záchvat. Když přestala lítat a nám se utišil záchvat smíchu, šli jsme domů.
Kdyby někoho procházka inspirovala, tady je podrobný popis cesty. Navnadit by snad mohla i slova o Rýchorách z webu KRNAPu: "...stojí, coby nejvýchodnější cíp Krkonoš, oddělený navíc od zbytku pohoří hlubokým údolím řeky Úpy, poněkud ve stínu zájmu turistického ruchu. Leží mimo hlavní krkonošské magistrály, nenajdete zde rušná lyžařská střediska, na jejich vrcholy dosahující nadmořské výšky tisíce metrů nevedou lanovky. Jsou oázou klidu a relativně neporušené přírody a svým návštěvníkům se odměňují nevšedním půvabem. Ať už vám pod běžkami křupe jiskřivý sníh, nebo obdivujete křehké šafrány, vzácné posly jara na albeřických loukách. Ať se v parném létě během toulek po prosluněných rozkvetlých loukách osvěžujete křišťálově čistou vodou z rýchorské studánky nebo za chladného rána se zatajeným dechem pozorujete pestrou paletu barev malíře podzimu, v níž ze rzi polehlých travin vystupuje jasná modř hořců a rudou barvou planou na stromech jeřabiny, Rýchory jsou kouzelným místem za každého ročního období. Kdo jejich půvabu propadne, často se sem vrací."
|