Gran Paradiso - 2.-6. 7. 2012

Pokud máš rozlišení monitoru 1024x768 a nižší, stiskni F11, u IE případně ještě "automaticky schovávat" horní lištu. Červená ikonka v navigaci u fotek je slide show.
Ovládání buď navigací nebo šipkami klávesnice, případně kliknutím na fotku - vpravo "dále", vlevo "zpět", uprostřed "návrat na náhledy".

První prázdninový týden jsme letos opět věnovali výpravě do hor. Tentokrát se naším cílem stala 4061 metrů vysoká hora Gran Paradiso ve stejnojmenném italském národním parku. Pro mě s Alanem začala výprava již v neděli 1.7.2012 večer, kdy jsme se přesunuli k Tomášovi do Libčic n. Vltavou, abychom ukrojili aspoň malou část z dlouhé trasy (z Trutnova přes 1200 km). V Libčicích jsme se opravdu krátce vyspali a kolem sedmé vyjeli s Tomášem a Popinem přes Německo a Švýcarsko do Itálie. Druhé auto s Honzou, Pepou a Míšou vyjelo v podobnou dobu z Králova Dvora. Do osady Pont jsme dojeli krátce před soumrakem, postavili stany a to další je už popsáno u fotek. Příjemné prohlížení.

ještě doma jsem v sobotu v podvečer kouknul na počasí a nevypadalo to moc dobře... v podstatě celou nedělní cestu pršelo, a v pondělí ráno to nevypadalo nijak nadějně přespali jsme v osadě Pont v závěru údolí Val Savarenche; zdejší kemp je asi nejlepším výchozím místem pro výstup pondělí jsme trávili popíjením kávy (1,2 €) ve zdejší restauraci a sledováním vývoje počasí nechali jsme si od kamarádů poslat poslední předpovědi podle příchozích SMS mělo být pořád stejně, tedy bouřky a déšť Honza navrhnul plán ujet o 300 km jižně na horu Monte Argentera v Přímořských Alpách, kde mělo být podle předpovědí počasí téměř ideální nakonec jsme hlasovali a poměrem 6:1 vyhrála varianta původního plánu, tedy vystoupit na chatu a v případě nějakého okénka dobrého počasí se pokusit o výstup na Gran Paradiso před čtvrtou odpolední jsme vyrazili směr chata Vittorio Emanuele II., kde Honza zabukoval 3 noci od pondělí do čtvrtka pršelo vydatně a z říčky se stala bouřící řeka Honza na cestě č. 212 podél řeky přestává pršet, nálada se lepší, za chvíli se vydáme do prudkých svahů nad údolím Míša a rozvodněný vodopád monumentální vodopád vysoký desítky metrů jedno koryto přestalo stačit, voda se rozlévá po údolí je nás víc, co se nakonec rozhodlo vyrazit vzhůru pohled zpět na kemp v Pontu kemp v Pontu je ve výšce cca 1980 m.n.m, k chatě ve výšce 2735 m.n.m. je to tedy 755 výškových metrů (přibližně jako z Pece na Sněžku) Honza v lehké krizi zřejmě z nedostatku spánku (budily ho hromy blesky); poslední fotka z výstupu na chatu, chvíli poté se spustil liják a až k chatě neustal (naštěstí to tentokrát nebyla bouřka) a jsme na chatě, zmoklí a trochu promrzlí zahříváme se studeným pivem na obrázku je naznačena trasa našeho plánovaného výstupu konečně přestalo pršet a ukázalo se i slunce Tomáš, stejně jako mnoho jiných, fotí tuhle pěknou scenérii příslib obratu v lepší zítřky - slunce, pivo... i když, 0,66 l piva za 5 €, tj. cca 130,- Kč :-) (při návratu jsem ho v Aostě v Bille koupil za 1,15 €) v těchto budkách, v prostředních dveřích, jsme si nakonec sjednali ubytování (něco jako winterraum - není tam topení; jestli to dobře chápu, je to o pár Euro levnější, než pokoje v chatě) Ciarforon (3642 m) a Becca di Monciair (3544 m) Martin doma ofotil z časopisu nějaké alternativní cesty s výchozím bodem z naší chaty paráda protože podle cedule v chatě mělo být v úterý pěkně a ve středu ještě líp, bylo dohodnuto, že ráno vyrazíme na aklimatizační výstup a pozítří půjdeme na Paradiso Martin navrhoval krásnou cestu na pramidu Becca di Monciair (3544 m), ale nakonec zvítězila La Tresenta (3609 m), která je přeci jen o poznání blíž; La Tresenta je ten málo zřetelný bílý výčnělek uprostřed fotky Míša s Tomášem naše ubikace; budka vpravo je unikátní sociální zařízení - záchody, kde si sedící člověk v podstatě opírá hlavu o dveře, které nejdou zavřít, natož zamknout, v kombinaci s chybějícími venkovními dveřmi tvoří zajímavou podívanou pro lidi na terase chaty - takové vytření sama sebe je v podstatě akrobatický výkon, nedej bože, aby u toho člověka chytla křeč do nohy jako Alana, to pak musí vykopnout dveře a vydat se cele na odiv :-); sprcha se studenou ledovcovou vodou už je jen třešničkou chata, Míša a pivo čekáme na večeři, chata byla plná a tak byla jídelna na turnusy, my měli přijít na řadu ve 20 hodin večeře: nejprve nám dali vybrat mezi polévkou a pástou - všichni jsme dali těstoviny, říkali si, že je toho dost málo a dojídali se chlebem... ale pak donesli i druhý chod, vepřové plátky se špenátem, a nakonec jako desert bylo něco sladkého, nebo dva plátky sýra; mimochodem, polopenze zvyšovala denní cenu v průměru o 20€, což je teda ranec Míša vychutnává poslední pivko a cigárko před spaním naše apartmá s tříposchoďovými postelemi (s polopenzí za lidovou cenu 41 €/noc, se slevou pro členy U.I.A.A. za 31 €/noc; prý platí i OA, každopádně po nás nechtěli žádnou průkazku a slevu přiznali všem) Ciarforon (3642 m) a Becca di Monciair (3544 m) za svítání úterní ráno - změna počasí až neskutečná Alan a Ciarforon (3642 m) Popin a náš dnešní cíl - la Trasenta (3609 m) - na ledovci už je několik družstev, v tomto rozlišení nejsou vidět Alan zatížený 70 metrovým lanem postupoval pomaleji při pohledech na bojující lanová družstva ve stěně la Trasenty asi za hodinu od této chvíle měníme plán, abychom nebyli při zítřejším předpokládaném pokusu o výstup na Gran Paradiso vyřízení - traverzem přejdeme po ledovci do sedla pod Ciarforon (3642 m) do výšky cca 3300 m (někam k tomu zubu) a potom dolů navlékání do zbroje už na ledovci, v těchto místech mělkém a bez trhlin, za námi Ciarforon (3642 m) protože jsem měl své kalhoty ze včerejska stále úplně mokré, půjčil mi Popin své SS Tilaky; za odměnu jsem mu je za chvíli rozpáral mačkou, když jsem se jednou nohou propadl po koleno do sněhu navazujeme se, za námi jižní stěny Gran Paradisa s mocným ledovcem už pochodujeme, ještě jeden pohled na Gran Paradiso včetně vrcholových partií blížíme se k sedlu Colle di Montcorvé (někde Moncorvé?), cca 3300 m.n.m. už jsme tam, mažeme se, pijeme, vychutnáváme výhledy i svačiny pohled na JJV do druhého údolí, na fotce se to nezdá, ale metr a půl ode mne za tou sutí spadá terén cca 50 metrů kolmo a pak hodně prudce další stovky metrů; když jsem si uvědomil, že sedím na kameni, který sedí na té suti a představil si, že jeden z těch kamenů spadne a spustí řetězovou reakci, slezl jsem radši o něco dál od kraje :-) svačím energy tyčku, za mnou Gran Paradiso a severozápadní stěna Trasenty a už jsme dole; strmější horní pasáže ledovce Montcorvé jsme traverzovali a pak už mezi trhlinkami mazali dolů relax na kamenech, počasí bylo přímo dokonalé jak jsme měli zítra zjistit, středeční počasí navzdory předpovědím nebylo ani zdaleka tak dobré pohoda pod Trasentou, vpravo je zřetelná část naší cesty Martin zkoumá, kudy překonat vodní tok překrytý spadanými sněžnými mosty relax před návratem na chatu už jsme pivní a kouřová příprava na zítřejší vrcholový útok Pepa přišel k večeři později s tím, že pozoroval tyhle kozy Kozorožec alpský, v 19. století téměř vyhubený (zbývalo cca 100 ks), zachráněný osvíceným italským panovníkem Vittorio Emanuelem II., v jehož honitbě zbylo posledních pár kusů - viz odchod z pozorování kozorožce zpět na večeři chata Vittorio Emanuele II. včetně naší separátní ubikace vlevo asi 70 metrů východně od chaty jsou další ubytovací místosti Ciarforon (3642 m) a Becca di Monciair (3544 m) při západu slunce - poslední fotka a do postele, vstáváme ve 3:30 h posnídali jsme (snídaně se skládá z chleba, džemu a nějakého divného másla + kafe, teplé mléko a čaj - každý den to samé) a v pět ráno jsme už vysoko nad chatou na cestě na Gran Paradiso po zhruba kilometrové cestě sutí za svitu čelovek (když jsme se vraceli, žasli jsme, po jak velkých kamenech jsme bezstarostně poskakovali) jsme nasadili mačky a postupovali žlabem kolem morény nahoru Tomáš zatížený lanem už zdaleka nebyl takový zajíc jako včera :-) ten zub je pravděpodobně La Tsanteleina (3602 m) nad Val d'Isere byl jsem v chvilkové formě a tak čekám, první dochází Popin, za ním Pepa tam, kde jsou ti nejbližší lidé, se většina družstev už navazovala, my jsme se navázali až na horizontu; ten poslední úsek se tady zdá celkem plochý... ... ale byl to ukrutný krpál naštěstí byl teď v půl sedmé ráno byl povrch ještě zmrzlý teď už postupujeme navázaní; nejvyšším kopcem na obzoru je 47 km vzdálený Mont Blanc (4808 m), kam se, když to dobře dopadne, vypravíme příští rok la Grivola (3969m) Postup na 70 metrovém laně má svá specifika, je náročný především pro zadní část konvoje. Například pokud první v družstvu dorazí za terénní zlom a vykračuje si zvesela téměř po rovině, poslední v řadě je ještě v prudkém svahu a musí jít stejnou rychlostí jako první. Podobné problémy činí zatáčky při traverzování prudkého svahu. jsme ve výšce přibližně 3700 m, zase na chvíli vykouklo sluníčko, chvílema bylo pěkně hnusně, ale naštěstí moc nesněžilo; čeká nás hřebínek do sedla (na fotce vypada ploše, ale na obě strany byla pořádná díra) a pak závěrečný stoupák k vrcholovým skaliskům Gran Paradisa občerstvení před poslední prudkou částí výstupu výška necelých 3900 m, je čas na cigárko či jablko, každý podle svého přesvědčení jsme pod vrcholovým skaliskem, počasí signalizuje domlouváme se na odvázání a od lana a jeho odložení pod skalou vrcholová fotka, za Alanovými zády je nejvyšší bod Paradisa (tam se neleze) lezli jsme směrem k Madonně, ale kvůli počasí a nemožnosti se rozumně jistit jsme všichni až na Pepu usoudili, že nemá cenu riskovat a vrátili jsme se Alan a Popin na vrcholu Gran Paradisa za mnou je Madonna... nevidíte??? na chviličku se trochu vyjasnilo - předchozí fotky byly foceny přibližně v místech, kde je bílá přilba, možná ještě o kousek dál, těžko se to odhaduje, nic moc jsme tam neviděli :-) přesunuli jsme se k nejvyššímu skalisku na vrcholu; cedule je věnovaná památce pěti německých horolezců, kteří tu zahynuli při sněhové bouři v září 1984 Tomášův levitující cepín summit Gran Paradiso (4061 m) Pepa se vrací od Madonny na druhé straně byl terén strmější, ale ani tahle strana nedává při pádu mnoho šancí to je ta druhá strana - prostě ukrutná třísetmetrová díra self-shot s Madonnou na kapuci ještě jednou i s Pepou a jdeme dolů sestupujeme z kamenné kupy tady už je to celkem v pohodě, ale pořád je třeba dávat pozor chůze v mačkách po kamenech není úplně bez problémů, dá se snadno zakopnout pravda je, že nám nahoře před Madonnou solidně cvakalo u pr... ... a byli jsme rádi, že jsme se na to vykašlali, přeci jen, lednové vzpomínky jsou, aspoň pro mě, pořád celkem živé ani tenhle sněhový převis nevyvolával příjemné vzpomínky, cesta vedla cca 2-3 metry od okraje propasti a jsme zase pod vrcholem, od kterého nás dělí údolí s ledovcem Laveciau a po kterém se přes celkem velké trhliny sestupuje k chatě Chabod ač to nevypadá, ten kousek nepošlapaného sněhu před klukama je převis nad cca stometrovou dírou zkouška společného fota, než jsme to zorganizovali, opět se zatáhlo... :-/ ještě jednou na samospoušť i se mnou; ty vertikální trhliny v ledovci byly impozantní, nechtěl bych tamtudy jít z chaty Chabod, až se ty ledové bloky utrhnou a ještě jedna gruppenfotka, tentokrát nás cvaknul nějaký švýcar, zřejmě horský vůdce jdoucí se španělkami sestup probíhal trošičku nervózně, protože se chvílema nepříjemně horšilo počasí, z dálky se ozývaly hromy a do toho se Míše porouchala mačka nakonec se nám bouřka vyhnula a po sestupu z tohoto strmého svahu bylo celkem vyhráno Míša šla zbytek cesty s jednou mačkou, před posledním opravdu prudkým kopcem jsme chvíli vychutnávali na skále horskou pohodu, nebylo kam spěchat, jen Honza už valí dolů, měl nějaké problémy :-) zapomněl jsem poznamenat, že jsme celou cestu zpět z výšky 3900 m, po zhodnocení přínosů a rizik, stejně jako spousty dalších lidí, šli bez lana; trhliny byly zřetelné jen ve vrcholové partii hory a tak bylo zřejmé, že nás lano jen zdržuje, nemluvě o nebezpečí stržení celého družstva ve strmým partiích sestupu Pepa na klouzačce - sníh už je úplně na kaši a pod ním je led a skála, není to úplně ideální, ale zase se až tolik stát nemůže, když je sníh měkký; Tomáš si tady nechtěně potrénoval brždění cepínem po pádu tímhle sněhovým společná fotka po dobře vykonané práci - všichni živí a zdraví - co víc si přát v jídelně měli na půjčení mnoho časopisů s horolezeckou tématikou; nás tam zaujaly tyto obrázky a začli jsme plánovat zimní přechod Grónska; moc jsme se u toho nasmáli čtvrtek 5.7.2012 dopoledne - sestupujeme do Pontu potok už se vrátil do jednoho koryta ani ten vodopád už tak nehučí Popin studuje mapu na parkovišti v Pontu domek za restaurací v Pontu osprchovali jsme se, najedli, v restauraci dali kávu a balíme poslední pohledy na kemp a znovu zahalené kopce v mracích zleva Becca di Monciair (3544 m), Denti del Broglio (3454 m) a Punta Fourà (3411m) až na výjimky chátrající domky v osadě Pont po cestě údolím k Aostě lze spatřit mnoho takových tradičních domků, většinou jsou však opuštěné jedeme domů město Aosta s cca 35 tis. obyvateli je hlavní město autonomní oblasti Valle d'Aosta (Údolí Aosty), do které patří kopce jako Matternhorn (4478), Lyskamm (4527), Castor (4226) a Breithorn (4 165) ve Walliských Alpách, Mont Blanc (4810), Grandes Jorasses (4208) i Gran Paradiso (4061) Martinova oblíbená tříkolka; uvnitř je to neskutečně malé, tachometr do 80 km/h křupani s igelitkama z Billy :-); na náměstí se zřejmě v rámci Eura (kde Italové v den našeho příjezdu ve finále nestačili na Španěly a prohráli 0:4) hrál turnaj v malé kopané - dvě rozebíraná hřiště z Aosty vyjíždíme kolem 16. hodiny tunelem Grand-Saint-Bernard (zpáteční průjezdní poplatek 39 €) do Švýcarska stavíme na cigárko u Ženevského jezera, po Balatonu druhého největšího ve střední Evropě (dle wiki délka 72 km, max. šířka 14 km) a domů - Alan dořídil až do Dvora, já byl doma asi v 8 ráno


Kniha návštěv
Zpět na homepage

Toto album má 136 Položek celkově    |    Album bylo aktualizováno 11.7.12 0:20    |    Vytvořeno programem jAlbum 9, skin ExhibitPlus 1.5